Tajemná místa Čech a Moravy

AMERIKA (lom)
Komplex štol vápencového dolu zvaného Česká Amerika je po právu tajemné místo. Podle legendy se zde ukryl před znepřátelenými vojsky ke konci války Hans Hagen, voják Wehrmachtu, který se zde zcela odřízl od světa. Chodby Českého krasu se staly pro Hanse Hagena domovem i vězením na několik let. Aby přežil, kradl jídlo a věci horníkům. Nedostatek jídla, tma, mráz, žádný styk s lidmi a strach postupně vykonaly své, a Hagen postupně zešílel. Nenáviděl všechny lidi. Jeho tělo se prý našlo po letech s prostřelenou hlavou. Jeho duch však straší v chodbách dál. Každý, kdo zazvoní na zavěšenou kolejnici, se už nevrátí. Hagen ho ztrestá za zvonění rychlou smrtí. V současné době je starý gong už po několikáté nahrazen, ale ten původní je opatrován uvnitř štoly ve skanzenu v Solvayových lomech. Zatopená křižovatka chodeb se stala turistickou atrakcí a na Hagena si dnes zvoní kdekdo. V roce 1997 se dokonce podařilo skupince návštěvníků vyfotit tajemnou mlhovinu. Často se zde návštěvníkům zjevují různé zvukové klamy a vidiny.

BEZDĚZ
Podle legendy vznikl Bezděz tak, že se jeden proslulý jezdec na koni chvástal v hospodě, jak je nejrychlejší na světě, a že by na koni porazil i čerta. I zjevil se čert, který se vsadil, že bude stavět zeď a jezdec pojede na koni. Kdo bude dřív v cíli svého snažení, vyhraje. Jezdec peníze, koně a bezedný džbán, čert získá duši jezdce. V noci se sešli a závod začal. Jezdec měl pocit, že je nekonečný, čert byl samozřejmě rychlejší. Zbývalo půl míle do konce, když najednou zakokrhal kohout. Čert musel zmizet. Po čertovi zbyly dvě hromady kamení a jezdec vyhrál. Tyto dvě hromady jsou Velký a Malý Bezděz.
Ve skutečnosti to jsou sopečné komíny. Hrad postavil král Přemysl Otakar II. v letech 1264 – 1278. Je to gotická stavba a měla sloužit k ochraně kupecké cesty z Mělníka do Žitavy. Má velmi bohatou historii, například když sloužil jako vězení sedmiletému Václavu II, kterého zde uvěznil i s jeho matkou Kunhutou Ota Braniborský. Od 13. až do 19. století se na hradě hojně střídali majitelé, hrad byl několikrát prodán, aby hradní páni zaplatili své dluhy.
Po bitvě na Bílé hoře byl hrad vypálen a začal se zde budovat klášter. Během budování kláštera byl hrad dobyt Švédy. Klášter pak sloužil řádu montserratských benediktinů, o kterých se tradovalo, že ukrývali Svatý Grál. Do hradní kaple byla umístěna jedna ze tří kopií obrazu Panny Marie Montserratské. Od té doby sloužil Bezděz jako významné poutní místo a tak se Bezděz a jeho okolí stalo velmi magickým místem. Hraběnka Anna z Valdštejna nechala v roce 1686 postavit podél přístupové cesty patnáct kapliček. Říkalo se jí Křížová cesta. Lidé sem přicházeli s různými prosbami a energiemi. Tento kraj si velmi oblíbil Karel Hynek Mácha. Na Bezdězu byl podle tamních záznamů nejméně sedmkrátkrát. Sepsal zde svou báseň Máj, ale nejen on zde čerpal inspiraci pro svá díla. Dalším z velikánů byl Bedřich Smetana, který zde složil operu Tajemství. Zvláštní je i poloha hradu. Je situován ve středu mezi Prahou a pohraničními horami. A tak lze při dobré viditelnosti kontrolovat největší plochy z celé země. I přesto, že hrad Bezděz nemá svoje vlastní strašidla a nevypráví se o něm tajemné historky, rozhodně je to hodně magické místo a zaslouží si být zařazen do seznamu tajemných a magických míst v Čechách.

BLANÍK
Velký a Malý Blaník jsou opředeny hned několika legendami. Blaník byl osídlen již před naším letopočtem. V 5. stol. na něm vzniklo keltské oppidum, jehož zbytky jsou na vrchu Blaníku dodnes. I jméno Blaník, je původní keltský název. Od roku 1404 se zde tradují Silvestrovské poutě na horu. Podle pověsti, která vznikla patrně už v keltských dobách, sídlí v nitru hory vojsko, které vyjede, až bude lidu nejhůř. Na síle legenda získala v 15 století, kdy bylo u nedaleké vesnice Býkovice poraženo velmi záhadně nepřátelské vojsko. Dokonce o něm kázal i Mikuláš z Vlásenice. Den v hoře údajně trvá stejně jako rok venku. Uvnitř hory odpočívá vojsko, které čeká, až bude českému národu nejhůře. Velitelem vojska je sám patron země České Svatý Václav. Na Blaníku se zazelená suchý dub a pramen pod ním vydá tolik vody, že se studánka vytopí a voda poteče po stráni dolů. Veřejová skála se otevře a rytíři se probudí a v čele s Václavem vyrazí proti nepřátelům. Nepřátelé budou tajemnými rytíři poraženi a v Čechách opět nastane klid a mír.
Blaník byl vždy považován za symbol státnosti a hrdosti. V letech 1868-1871 se zde konaly tábory lidu. Jeden ze základních stavebních kamenů Národního divadla je právě odsud. Další záhadná věc se zde udála právě při těžbě tohoto kamene. Václav Podbrdský špatně šlápl při vylamování kamene a zřítil se zhruba z 60 metrů. Všichni jej viděli padat, ale jeho tělo se nenašlo. Byl prohlášen za mrtvého. O to větší bylo překvapení, že se Podbrdský objevil po 18 letech a začal se soudit se o ušlou mzdu. Soud vyhrál, byl však obviněn, že se záměrně vyhýbal vojenské službě. U soudu se hájil tím, že se po dopadu probral v klenutém sále, kde potkal krásnou dívku. Ta ho uvedla k učeným lidem, kterým telepaticky rozuměl. Mezi nimi byli údajně Cyril a Metoděj, Karel IV, Jan Hus a další. Prý byl uvnitř 18 hodin, zazněly staroslověnské chorály a velikáni se odebrali zpět do nitra hory. Krásná dívka se vznesla ke stropu a proměnila se v modrou oblohu a sál zmizel.
Blaník byl častým tématem v českých uměleckých dílech, např. V Jiráskových Starých pověstech českých, inspiroval i Bedřicha Smetanu v hudebním cyklu Má Vlast.

BÝČÍ SKÁLA
Místo na Moravě s tajemným pohřebištěm je přímo nasáklé tajemnými energiemi. Ve střední části Jižní Moravy se nachází bílá skála. Zhruba v 5. století př.n.l se zde odehrál Haštalský pohřeb mrtvého velmože, který doprovázelo usmrcení hned několika žen, dívek a zvířat. Ruce a nohy otrokyň byly rituálně odsekány na oltářích a celý pohřební průvod byl usmrcen. Popravě neunikli ani koně, kteří táhli povoz s mrtvým. Mrtvoly všech spolu s mnoha dary, jako šperky, poháry a jiné, byly zasypány rituálně pískem a obilím a zavaleny obrovským balvanem. V roce 1968 zde byla nalezena soška bronzového býka a o 3 roky později se zde začalo s archeologickými pracemi. Díky ním se zde učinil nález, o jakém se může leckterým archeologům jen zdát. Byl nalezen povoz, bronzové sošky, šperky a jiné nesmírně cenné nálezy. Ještě větší překvapení bylo, když hlouběji v jeskyni byla nalezena dílna. Vybavená takovým nářadím, stroji, materiály a polotovary, že dodnes nikdo nedokázal vysvětlit, kde se vzaly. Umělecká díla zde nalezená, byla naprosto dokonale opracovaná. Jeden z nalezených prstenů je dutý a jeho zpracování rovněž nebylo dodnes vysvětleno. Podle mocného líčení nálezu pohřbu, archeologa Wankela, namaloval i Zdeněk Burian obraz. Jiné hypotézy tvrdí, že zde žili kováři, kteří byli pobiti, nebo zde zpracování kovů způsobilo výbuch. Zda se skutečně jednalo o smrtící pohřební rituál nebo zde měli žijící lidé prostě jen smůlu, se již nikdy nedozvíme. Každopádně jeskyně měla vždy velmi negativní pověst. Je zde prý slyšet pláč, kvílení a nářek. Za svatojánské noci je zde prý světlo. Duchové prý hlídají poklady, aby je nikdo neodnesl. Kdysi se 2 mladíci z Křtin rozhodli v jeskyni přespat. Ráno je místní lidé našli mrtvé, schoulené ve výklenku s bílými vlasy a obličeji zkřivenými hrůzou. Jeskyně byla za druhé světové války vybetonována a stala se z ní podzemní továrna. Ovšem i dnes se zde prý běžně zjevují lebky s planoucíma očima a i nadále je slyšet nářek lidí.

ČELÁKOVICE
Malé město nedaleko Prahy vydalo v 60. letech děsivý objev. Pan František Zmek během výkopových prací našel na své zahradě několik lidských ostatků. Nálezů se ujaly patřičné úřady a výsledek byl mnohem překvapivější, než se vůbec kdo původně představoval. Na poměrně malém místě bylo 11 hrobů lidí, kteří zemřeli násilnou smrtí ve věku 20 – 40 let. Všichni zemřeli v plné síle a jejich lebky měly i špičaté zuby. Také způsob popravy odpovídal pohřbu upírů. Protiupírské zásahy se prováděli rituálně. Oběti byl vražen dřevěný kůl do srdce, ruce se svázaly za záda a tělo se položilo tváří do hrobu. Hlava byla oddělena od těla a vložená mezi kolena. Takto se prý mrtvý nemohl probouzet a dostávat z hrobu. Čelákovické pohřebiště je největší pohřebiště upírů ve střední Evropě.

ČESKÝ KRUMLOV
Kulturní centrum jižních Čech. V minulosti zde bylo sídlo mnoha mocných českých rodů – Vítkovců, Pánů z Krumlova, Rožmberků, Eggenberů a Swarzenberků. A právě zde se objevil jeden
z našich nejznámějších příznaků – Bílá paní rožmberská. Perchta, prožila šťastné dětství v Českém Krumlově. Když dospěla, byla provdána proti své vůli za krutého šlechtice Jana z Lichnštejna. V tomto manželství se záhy utrápila a zemřela. Po své smrti se stala vlídnou ochránkyní svého rodu. Často se zjevovala a oznamovala radostné i smutné události. Narození dítěte značil její bílý šat, červené rukavičky zase úmrtí. Zjevovala se i v Krumlově, Třeboni a Bechyni. Vždy tiše kráčela komnatami a procházela zdmi. Petr Vok na Krumlově díky jejímu zjevení nalezl veliký poklad. Naposledy se prý Bílá paní objevila na Rožmberku za druhé světové války. Byl zde tábor německých dívek. Po ránu, když měly vyvěsit prapory s hákovými kříži, se prý zjevila se Bílá paní a hrozila jim prstem. Vyděšené dívky s křikem utekly. Vše dokonce vyšetřovalo i gestapo, ale nic se nezjistilo.

ČERVENÁ ŘEČICE
Krásný renesanční zámeček v okrese Pelhřimov byl postaven okolo roku 1250. Počátkem 14. století byl přestavěn do gotické podoby. A v 16. století byl znovu rekonstruován. Jen věž s hladomornou zůstala původní. Majitelé se zde střídali jako na běžícím páse. Ovšem jeden z purkrabích byl znám svou velikou krutostí a tak v hladomorně prý končilo bezdůvodně mnoho poddaných. A právě z ní se prý v den před svátkem všech Svatých vydává průvod duchů zemřelých do hřbitovního kostelíka na mši a o půlnoci se vrací zpět. Počátkem 17 století, kdy patřilo řečické panství Janu Říčanskému z Říčan, si jeho paní vzala do hlavy, že si historku prověří na vlastní kůži. V den před svátkem zemřelých propustila služebnictvo, vzala si kožešinový plášť a čekala na půlnoc. O půlnoci se prý objevil průvod mrtvých a šel z hladomorny do kaple. Paní se potichu přiblížila k oknu kaple a sledovala mši mrtvých. Najednou za sebou zaslechla varující hlas, ať ihned uteče a nebo zemře. Začala couvat k hřbitovní bráně, ale bylo pozdě. Duchové zrovna vycházeli ze dveří. Spatřili vetřelkyni a začali ji pronásledovat. Paní utíkala, ale plášť a střevíce jí bránily. Svlékla je a zahodila. Duchům jen tak tak stihla uniknout. Ráno jí našli pocestní – vystrašenou a polonahou – v křoví. Její plášť a boty byly rozsápané po celém hřbitově. O několik málo týdnů později šel mladý sluha dolít víno svému pánovi a celý vystrašený přiběhl s tím, že ho ve sklepení napadli duchové. Říčanský pán na nic nečekal a panství prodal. Na Červené Řečici se prý zjevují duchové dodnes.

HRADIŠTĚ BUDEČ
Na vyvýšenině, asi 280 metrů, nad Zákolanským potokem u obce Kováry, stojí zbytky hradiště Budeč. Hradiště bylo založeno za prvních Přemyslovců, ale podle archeologických vykopávek byl vrch obydlen už v pravěku. Toto místo není tajemné ani známé žádnou strašidelnou historkou. Právě naopak. Někdy mezi roky 895 a 905 zde kníže Spytihněv I. nechal postavit Rotundu Petra a Pavla. Ta je první dochovanou stavbou v Čechách. Tato rotunda sloužila jako škola. A dalo by se říci, že zde byla nejstarší škola v Čechách. Vzdělávali se zde keltští druidové, kteří školu zasvětili přírodní a duchovní moudrosti. V 10. století se zde vzdělával sám sv. Václav. Budeč samotná má velmi silnou a pozitivní energii. Z pohledu shora vypadá jako srdce. Energie zde tvoří zvláštní ohraničená kola, která vždy navodí klid v duši a příjemný pocit povznesení se nad problémy, které máme.

HRAD HOUSKA
Houska není ani nejhezčí ani nejstarší hrad v Čechách, přesto je jeden z nejznámějších. A to právě díky své tajemné pověsti. Jeho výstavba začala ve 13 století, snad ji započal Přemysl Otakar II. Podle legendy byl hrad postaven nad průrvou do pekla. Lidé se rozhodli prozkoumat, jak vypadá peklo. Odsouzenci na smrt nabídli, že pokud se do průrvy spustí, osvobodí ho. A tak se stalo, po chvíli však odsouzenec hrozně křičel, lidé ho vytáhli. Byl šedivý děsem a zestárl o mnoho let. O svém zážitku nemluvil a za několik dní na šok zemřel. Průrva byla zasypána a na jejím místě byla postavena kaple. Na konci 15 století vzniklo rozsáhlé opevnění, díky němuž byl hrad v tu dobu nedobytný. V době třicetileté leté války, hrad využívali Švédové. Vedl je velitel Oront. Ten byl prý ve spolku s ďáblem, a údajně byl nesmrtelný. Přesněji měl od ďábla černou čepičku, která nositeli zaručovala nesmrtelnost. Jeho banda plenila celé okolí a to samozřejmě brzy vedlo k tomu, že se jej pokusili místní zabít. Vědma očarovala zbraně dvěma myslivcům, ti vylákali Oronta, aby vykoukl z okna a sestřelili mu jednou ranou čepici z hlavy. Druhou ranou ho zabili. Jeho duch prý stále bloudí po okolí a hledá kouzelnou čepici. Po skončení války vydali Habsburkové nařízení, zbořit všechny hrady, které sloužili Švédům. Demolice se týkala i hradu Houska. K celkové destrukci nedošlo, ale hrad změnil svou podobu. V hradě a jeho okolí je nedostatek vody, podle další legendy je to tím, že se čert usadil na vodním prameni. Poslední legenda se týká podhradí. Nedaleko myslivny je Ďáblův kámen. Čert prý nesl do pekla lakomého sedláka. Ten byl tak těžký, že si čert na kameni potřeboval odpočinout. Na kameni po něm zůstal otisk kopyta a řetězu.
Za II. světové války se hrad Houska stal konfiskátem německé armády. Přesněji ho využíval oblastní štáb SS. Údajně kvůli poloze hradu v Sudetech, ale podle domněnek zde Němci zkoumali onu tajemnou nesmrtelnost, která prý se na Housce dá získat. Podle jiných legend zde není totiž jen brána do pekla, ale také brána času. O té také vypovídá K. H. Mácha ve svém dopise Eduardovi, kde líčí, jak prošel tajemnou průrvou do neznáma a ocitl se v Praze v budoucnosti. Houska je zkrátka přímo nabitá záhadami a tajemstvím a tak není divu, že je také hojně vyhledávaná zvědavými návštěvníky, kteří se snaží ona tajemství odhalit anebo si alespoň užít tajemné energie hradu.

JIHLAVSKÉ PODZEMÍ
Jihlavské katakomby jsou dlouhé asi 25 km. Pravděpodobně vznikly jako skladovací či výrobní prostory zhruba ve 14. stol. Podzemí bylo různě využíváno a opravováno až dodnes. V roce 1936 byly poprvé zpřístupněny veřejnosti. Během války byly využívány Německou armádou. A opět byly pro veřejnost otevřeny v letech 1949- 1969. Po rekonstrukci byly opět otevřeny v roce 1990.
Svítivka – chodba, vedoucí od kostela sv. Ignáce a bývalých kasáren, které za války využíval Wehrmacht, svítí nazelenalým nádechem. O původu světla se dodnes spekuluje a existuje několik nepotvrzených domněnek, jako bakterie, speciální barevný nátěr, zbytky stříbra apod.
Výklenek
Výklenek je nejtajemnější místo Jihlavských katakomb. Nachází se na okraji Svítivky ve skalnaté stěně. Připomíná gotickou bránu. Prochází tudy geologický zlom. Citliví jedinci zde vídají stíny postav a senzibilové popisují proud zlé energie. Údajně je zde brána do jiné dimenze. Podle proutkaře Rudolfa Pitra je za výklenkem zazděný prostor. Jeho existenci potvrdili i brněnští geofyzikové, kteří prostor prozářili geofyzikálním radarem a našli pravidelnou čtvercovou dutinu. Bylo povoleno navrtání tohoto prostoru. Radar ukázal, že vrták zasáhl dutinu hned po půl metru, nicméně další 2 metry byla stále hornina. A další 3 sondy dopadly stejně. Pravě zde se zjevují tajemné bytosti a mizí. Dokonce i reportér Stanislav Motl je při svém natáčení v podzemí zachytil.
KARLŠTEJN
Karlštejn, hrad ležící v okrese Beroun, nechal vybudovat Karel IV okolo roku 1348, tak, jak popisován bájný hrad Grál. Nejprve sloužil jako soukromé sídlo, až v roce 1355 začal hrad sloužit jako úschovna říšských korunovačních klenot. Ve dvacátých letech 15. století na něj byly převezeny i české korunovační klenoty. Asi nejznámější pověra okolo Karlštejna je, že zde měly zákaz pobývat ženy. Ovšem to není pravda, ženy se po hradě pohybovaly zcela volně. Nesměly vstupovat jen do jednoho patra Velké věže, kde byli strážci pokladů. Asi nejzáhadnější žena, která na Karlštejně žila, byla česká „Čachtická paní“. V 16. století žila na Karlštejně Kateřina Bechyňová. Byla to manželka purkrabího, která sadisticky zabila 14 osob. Nejčastěji mučila mladé služebné, ale i zvířata. Třeba kočku, která jí potrhala krajky na šatech, nechala za živa stáhnout z kůže. Na její řádění upozornil Pražský soud až Václav Hájek z Libočan a Kateřina byla odsouzena k smrti vyhladověním a byla zaživa zazděna. Její manžel nechal Hájka vyhostit z kraje jako zločince a soudce, který Kateřinu odsoudil, byl 2 dny po jejím odsouzení, zabit. Duchové zavražděných dívek prý dodnes na hradě straší jako Bílé paní.
KAMENNÝ MENHIR
Poblíž vesnice Klobouky stojí na poli asi 3,5 m vysoký červenohnědý pískovec. Jedná se o největší český menhir – zvaný Pastýř. Dodnes se vědcům nepodařilo určit jeho původní význam. Jediná prokázaná souvislost je mezi menhirem a horou Říp. Pokud pozorujete od Pastýře východ Slunce 30.4 a 13.8. (Beltine a Lughnasad), vychází Slunce přímo za Řípem. V okolí Klobouk byly odkryty keltské hroby. Podle hypotéz zde právě tento menhir vztyčili Keltové. Většina megalitů má hlavně energetickou roli. Pomocí kamenů se získává energie k posílení a ochraně lidí, zvířat a rostlin. Pokud je kamenů víc a jsou seřazeny do kruhu, předává menhir energii i dalším kamenům a slouží nejen jako zářiče, ale i jako ochranné štíty, blokující negativní energie. O pastýři se říkalo, že okolo sebe měl celé stádo asi 12- ti dalších menhirů. Ti však musely ustoupit orbě. Pastýř je však místními chráněn. Roku 1852 se za silné bouře svalil, místní ho však společnými silami postavili nazpět na své místo. Menhir prý není jednoduché najít. Údajně se ukáže pouze čisté duši. Nachází se asi 100 metrů na poli směrem do Telců.

LES BOR
Branišovský les u Českých Budějovic je znám hned několika tajemnými příběhy. U několika pověstí není možné doložit původ, ale snad každý návštěvník les popisuje jako tajemný, strašidelný, a pocity při jeho návštěvě jako velmi nepříjemné.
Zastřelená hlídka: tragédie se měla stát v sedmdesátých letech. Čtyři vojáci, kteří hlídali muniční sklad, se navzájem postříleli. Tři zemřeli na místě a čtvrtý, který zemřelaž po převozu do nemocnice vypověděl, že se prý objevilo něco tajemného z lesa a jeden z vojáků se pak začal v cosi proměňovat. Tragédii se pak snažilo vysvětlit několik lidí přijatelnějším způsobem. A vzniklo několik verzí, jako stres, přepadení muničního skladu apod.
Havárie UFO: V oblasti lesa mělo dojít k pádu neznámého objektu kulatého tvaru. Oblast lesa byla na rok uzavřena a přístup do ní měli pouze speciální vojenské jednotky. Po zpřístupnění prostoru zůstaly na místě živé stromy s jednostranně šikmo sežehnutou kůrou (u země a ve vyšších partiích byly kmeny nepoškozené). Podle hasičů však k tomuto jevu došlo při požáru v roce 2000, kdy hořely v lese suché porosty. Proč byl však les rok uzavřen a zkoumán už nikdo nevysvětlil.
Strom oběšenců: V roce 1927 byl v Branišově otevřen nový luxusní hotel Praha. Mezi návštěvníky penzionu byli i mladí milenci. Dvojice vyrazila na výlet do lesa, ale nevrátili se. Později byli nalezeni oběšeni na jednom ze stromů v Branišovském lese. Později se zde našla ještě další oběšená žena. Jeden z místních – pan Kříž, se rozhodl, že tomu učiní přítrž a větev odřízl a doma ji spálil. Za pár dní měl bolesti a zchromla mu ruka. Nakonec vesničané strom pořezali a na místě spálili. Dodnes je však zde prý slyšet hlas, který nabádá lidi k sebevraždě. Nedaleko tohoto místa se nachází dřevěná boží muka- Černý sloup.
Černý muž: pán lesa, nebo také černý rytíř. Hodně lidí popsalo, že se v lese zjevuje vysoká postava muže s širokým černým kloboukem a dlouhým černým pláštěm, kterému svítí oči a vznáší se lehce nad zemí. Údajně je slyšet hlas flétny, zšeří se a zchladne okolí.
Červené oči: další tajemný jev je pár červených očí zhruba 2 metry nad zemí, který pronásleduje kolemjdoucí a z dálky se k nim přibližuje.
Bílá paní: další jev je prý zjevení ženy, která byla zavražděna na nedaleké samotě a údajně dodnes nedošla klidu.
Skoky v čase: několika lidem se prý stalo, že se v lese „ztratili“ v zelené mlze. Ačkoliv měli pocit, že jsou pryč jen pár minut, ve skutečnosti uteklo několik hodin.
Mezi další tajemné jevy patří třeba kroky v suchém listí nebo na stopy na sněhu, ovšem bez žádné viditelné osoby. V roce 2015 zde natáčel paranormální tým třídílný seriál o tajemství lesa. V něm vyšetřovatelé zaznamenali faktické a silné výkyvy v elektromagnetickém poli, které u citlivých jedinců mohou vyvolávat stísněné pocity a různé mystické prožitky. Existenci duchů však neprokázali.

PENZION NIMROD
V lesích nedaleko Mariánských Lázní se nachází opuštěná budova s divnou minulostí. Jde o penzion Nimrod, který dodnes lidem nahání strach. Ve 20. letech zde vznikla kavárna s penzionem. Během druhé světové války sloužila budova jako sanatorium pro raněné vojáky, po válce objekt sloužil jako dětské sanatorium. V restituci byl penzion vrácen majitelům a znovu začal fungovat jako kavárna a restaurace. Od té doby prý místo provází podivné úkazy. Lidé popisují ruce a nohy vystupující ze stěn a náhlý zápach síry. Jeden z provozovatelů záhadně zmizel, ubytovaní hosté prý často vídali pohybující se světélka v okolí budovy nebo měli intenzivní pocit, že nejsou v pokoji sami. Některé děti si v penzionu často povídaly s neviditelnými bytostmi. Penzion přestal postupně kolem roku 2003 fungovat, nyní chátrá a působí strašidelně sám od sebe. Záhadné jevy se zde prý dějí dodnes.
STATEK POHÁDKA
Statek Pohádka (kdysi Christlhof) vznikl již v 16. století. Tenkrát se jednalo o panství složené ze 3 budov a za dob majitelů, rodilých Němců jménem Panglerovi, se zde nic zvláštního nedělo nebo se alespoň nedochovala žádná zmínka. Až v 18. století nedaleko statku žila velmi podivná stařena, kterou místní považovali za čarodějnici. V roce 1828, kdy v okolí propukl požár, obvinili místní právě onu stařenu a ukamenovali jí. Stařena proklela celé okolí. Po 2. světové válce byla rodina Panglerových odsunuta a statek dostal české jméno Pohádka. Od té doby statek nikdo dlouho nevydržel obývat. Manželé, kteří se nastěhovali do statku, stihl záhy jejich osud. Žena se zbláznila a manžel spáchal sebevraždu. Další majitelka se odstěhovala velmi brzy, údajně zde nemohla spát a měla velmi špatný pocit. Dokonce prý měla i zlou předtuchu a statek raději opustila. Nejvíc Pohádku neblaze proslul masový vrah Roubal, který zde žil jako poslední majitel a údajně zde měl spáchat některé své vraždy. V současné době statek chátrá a dokonce zde hořelo. Byl prozkoumáván skupinou zabývající se paranormálními jevy. Kromě selhávání techniky bez zjevných příčin se však nepovedlo nic abnormálního prokázat.
RADHOŠŤSKÝ RADEGAST
V Moravskoslezských Beskydech se nachází hora Radhošť. Podle legendy stávala na vrcholu hory modla boha Radegasta, kterou nechali zbořit soluňští misionáři Konstantin a Metoděj, když na Velkou Moravu údajně zavítali. Radegast je slovanský bůh úrody, sklizně, hojnosti a pohostinnosti, ale také slunce a ohně. Podle bájí je velkým milovníkem dobrého jídla a pití. Často přicházel v přestrojení mezi obyčejné lidi a nechával se hostit. Když byl s pohostinností lidí spokojen, bohatě se odměňoval. Ostatně podle této své vlastnosti dostal i jméno – ten, kdo se rád nechává hostit. V roce 1929 zhotovil Albín Polášek asi 3 metrovou sochu Radegasta, s býčí hlavou a rohem hojnosti v ruce. Byla z umělého materiálu s žulovým příměsem. Bohužel na Radhošti špatně odolávala počasí, a když do ní udeřil blesk, byla nahrazena kopií z žuly od Jana Sobka. Novému Radegastovi se zřejmě na vrchol hory moc nechtělo. Auto, které ho tam vezlo, uvízlo v zatáčce a tak 7tunový kolos vytáhlo na horu 6 párů koní. Strhla se veliká bouřka a blesk zabil jednoho vojáka, který držel u sochy čestnou stráž.
ŘÍP
Hora ŘÍP se nachází u Roudnice nad Labem a její výška je 452,2 m n m. Na jejím vrcholu se nachází Rotunda sv. Jiří. K Řípu se váže asi nejznámější česká legenda. Tuto pověst zná snad každý Čech. Z bájné pravlasti se vydává vladyka Čech v čele svého kmene, aby vyhledal zemi zaslíbenou. Putuje přes hvozdy, hory a bažiny, až dorazí do neobydlené krajiny. Dojde k hoře Říp uprostřed roviny, vyleze na vrchol a zaplesá: „To je ona, země zaslíbená, mlékem a strdím oplývající!“A po praotci Čechovi, se také země jmenuje Čechy. Ve skutečnosti bylo okolí Řípu obydleno mnohem později, než ostatní lokality a to až v 9 století. Říp není zvláštní jen pověstí o Praotci Čechovi. Zdejší sodaliticko nefelínický čedič obsahuje kromě olivínu i magnetovec, což způsobuje lokální magnetické anomálie a na hoře lze pozorovat výpadky kompasu. Na úpatí Řípu vyvěrají 3 prameny. Východní pramen je odjakživa považován za léčivý. Roku 1868 odsud byl vyzvednut kámen, který se stal jedním ze základních kamenů Národního divadla.
HRAD SOVINEC
Tento hrad má opravdu záhadnou minulost. Hrad byl postaven v roce 1332 a od té doby byl svědkem mnoha událostí. V 17. století zde byl zazděn asi šedesátiletýtiletý muž a sedmnáctiletá dívka. Jejich kostry byly objeveny ve třetím nádvoří. Lidí, kteří zde zahynuli násilnou smrtí, bylo v historii hradu však mnohem více. Nejčastěji se prý s tajemnem setkáte na pátém nádvoří. Objevuje se zde prý bíle i černě oděná paní, šedý skřítek a z prázdných místností hradu se prý ozývají strašidelné zvuky. Přímo na pátém nádvoří mají citlivější jedinci velmi nepříjemné pocity a údajně zde cítí zlou energii. Tajemné je prý ale i podzemí hradu. Za druhé světové války byl Sovinec obýván německými vojsky. V roce 1940 zde Wehrmacht zřídil pobočku zajateckého tábora OFLAG a věznil zde hlavně zajaté francouzské důstojníky. Z jejich dochovaných dopisů a deníků se můžeme dozvědět, že si na Sovinci až tak špatně nežili. Měli dostatek jídla, teplo a pod dohledem eskort chodili dvakrát týdně na procházky, navštěvovali kostel a kino v Dolní Loučce. To jim však nacisté zatrhli poté, co z tábora uprchl generál Henri Giraud. Nejtragičtější moment nastal, když byl na hradě popraven kapitán Vincent Gilbert. V roce 1942 byli vězni převezeni jinam a Sovinec začalo obývat komando SS. Vojáci zde údajně testovali ponorky na jezeře a prý zde prováděli různé okultní přijímací rituály apod. Podzemí prý sloužilo jako úkryt pro válečnou kořist a jako archív tajných dokumentů. Při osvobozování byl hrad vyloupen místními a podpálen. Nikdy se neprokázalo, kdo přesně hrad podpálil. Stejně tak se neví, co se stalo s 300 chlapci z výcvikového tábora Hitlerjugend, kteří jako jediní z celé německé posádky na hradě zůstali. Hrad byl nalezen prázdný, bez pokladu i dokumentů a údajně i bez lidí.

TROSKY
Hrad Trosky jsou symbolem Českého Ráje. Jeho výstavba započala koncem 14. století. Díky terénu vznikla i zvláštní stavba. Na dvou vrcholech vznikly 2 věže. Menší Baba a vyšší Panna, jejíž stavba ani nebyla dokončena. A mezi nimi byl založen vnitřní hrad. V roce 1999 byla započata stavba rozhledny na Babě, z níž je vidět při dobrém počasí až na Prahu. Stavitel hradu Trosky prý nechal ve skále vysekat chodby a jeskyně, které v případě potřeby sloužily jako úkryt nebo zásobárna potravin. Vchod do jeskyně chrání velká železná brána. Jeskyně byla odjakživa vyhledávána zvědavci a je tomu tak dodnes. Roku 1859 se 4 studenti ze Sobotky prokopali asi 100 metrovou chodbu do Velké jeskyně. Prý byla tak veliká, jako náměstí v Písku s písčitým dnem. Vzduch byl čistý a chladný. Na zemi leželo pár balvanů a dost jich viselo i ze stropu, tím se jeskyně stala dost nebezpečnou. Na jednom velkém balvanu byl prý nápis: „ Ani krok dále, sic je tvoje smrt“. Několik odvážlivců šlo prý dále. Za balvanem bylo prý jezírko, které sloužilo jako zásobárna vody pro hrad. Je pravda, že na hradě doposud nebyly nalezeny žádné stopy po studni. Z jeskyně vedla chodba, která se zúžovala a vedla dolů do jakého si sklepa. Údajně zde má být labyrint, ve kterém má být uchován cenný poklad a to lup loupeživých rytířů Šofa a Švejkara.
VELHARTICKÝ HŘBITOV
Hřbitovní kostel sv. Máří Magdalény, nedaleko Velhartic, byl postavený v roce 1373. V 16. století byl dostavěn a v 19. století byl rekonstruován. Hřbitov proslavila pověst, která inspirovala Karla Jaromíra Erbena, k napsání balady Svatební košile. Mladá dívka se zamilovala do vojáka, který padl ve válce. Odmítla nového nápadníka a ten, aby se jí pomstil, vyvolal mrtvého vojáka z hrobu, který si dívku odvedl a uvěznil jí na hřbitově. Kostel leží na původním pohřebišti z dob Velkomoravské říše a tento příběh se měl stát právě ke konci této éry. Negativní energie, která se při tomto rituálu uvolnila, jsou prý na místě patrné dodnes.
Velhartický hřbitov má však ještě jednu zvláštnost a tou je štít kostela. Ve štítu kostela se objevují skvrny připomínající dívčí tvář. I když byl štít již několikrát přebělen, tajemné fleky vždy po chvíli vystoupí znovu napovrch. Údajně jde o tvář patřící unesené dívce. Na hřbitově je prý tak negativní energie, že jej místní velmi neradi navštěvují a to i přes to, že zde mají pochované své předky.
VELKÉ LOSINY
O čarodějnických procesech, kterými je toto místo pověstné, slyšel snad každý z nás. Podle místních legend jedné chudé ženě onemocněla kráva a přestala dojit mléko. Místní kořenářka jí poradila, že kráva musí sníst hostii. Žena šla do sobotínského kostela a hostii vyplivla při přijímání do kapesníku. Byla však viděna ministrantem a ten to řekl knězi. Ten jí uložil pokání, ale tím to bohužel neskončilo. Žena byla společně s dalšími obviněna z čarodějnictví. Na Losinské panství byl přizván Jindřich Boblig, fanatický inkvizitor, který se neštítil ničeho. Začal „hon na čarodějnice“ v pravém slova smyslu. Udání šly řetězovou řadou. Majetek obviněných propadal inkvizitorům a lidé se udávali ze zášti, závisti apod. Čarodějnické procesy zde probíhaly v letech 1678- 1696 a zahynulo při nich přes 100 osob. O těchto hrozivých procesech napsal spisovatel Václav Kaplický román „Kladivo na čarodějnice“. V r. 1968 byl natočen podle této předlohy natočen stejnojmenný film. Losiny jsou však známé ještě dalšími tajemnými pověstmi, prý zde straší Meluzína, krásná víla, do které se zamiloval mocný pán zdejšího kraje Bohumil. Jejich láska však nedopadla dobře a tak prý Meluzína často naříká a pláče po své lásce. Dalším tajemným místem je Kubínova rokle. Kubín byl úředník, který byl znám svou krutostí. Jednou dohlížel na robotníky poblíž Černé rokle. Přišla veliká bouře a blesky padaly blízko robotníků. Ti se báli a křižovali se. Kubín se jim prý vysmál a zakázal modlitbu. Náhle se prý zablesklo a Kubín byl zasažen bleskem. Byl pochován. Farář ho prý zaříkával, však marně. Kubín mu sdělil, že nebude mít klid, dokud nebude pochován na místě, kde lidem zakázal modlitbu. A tak se stalo. Kubín byl pochován v Černé rokli a od té doby se jí říká Kubínova rokle.
HRAD ZVÍKOV
Hrad Zvíkov má hned několik záhad. Jeho výstavba započala nejspíše ve 13. století. Uprostřed hradního komplexu stojí zvláštní věž, která sem na první pohled nezapadá. Černá věž, také „Hlízová“ vypadá jako samostatná pevnost, která je prý nedobytná. Středem prochází neznámá energie, která je velmi nepříjemná. Tuto věž měl údajně postavit kníže Nezamysl v roce 760. Její základna je čtvercová a zdi jsou silné 3 m. Prý je uvnitř věže něco střeženo. Věž je tvořena kvádry, na kterých jsou neznámé znaky, snad znaky cechu. Některé znaky však připomínají magickou ogamskou abecedu, která byla používána na Britských ostrovech zhruba ve 4 stol. V chodbě vedoucí ze Zvíkova do kostelíku sv. Anny se prý ukrývá poklad nesmírné hodnoty, snad tajemných druidů. Podzemní chodba však doposud nebyla nalezena. V korunní síni, ta je v prvním patře Hlízové věže, prý straší Zvíkovský rarášek. Kdo zde přespí, do roka zemře. V roce 1597 zde prý zlý duch vyhnal dělníky, kteří zde prováděli stavební práce. V korunní síni dochází k selhávání techniky. Do kříže, který zdobí vrch korunní místnosti, byl umístěn řetěz. Na tom visela korunovační koruna. Pod řetěz dodnes nikdo nechodí, protože se pod ním necítí dobře – z řetězu jde podivná energie. Hlízová věž byla také používána jako trezor. Byly zde korunovační klenoty, než byly umístěny na Karlštejně. Nikdo se je prý za celou dobu nepokusil ukrást. Korunní síň má prostě pro většinu lidí velmi negativní energii. Hned několikrát zde natáčeli filmaři různé pořady a pohádky. Technika je po celou dobu zlobila, vypínaly se kamery apod. Scény vždy úspěšně dotočili jinde. Ale povedlo se zde natočit hned několik paranormálních jevů. Přes obrazovku se prošla postava z jedné strany na druhou, pod řetězem v korunní síni se obraz zalil černou barvou a podobně. Po natáčení pohádky Marie Růžička dokonce spáchal herec Jiří Kuldan sebevraždu a režisér Aleš Horal měl velké psychické potíže a nakonec za nevyjasněných okolností umřel. Podle senzibilů má středem místnosti procházet spirálová energie a vzniká tak špatná geopatogenní zóna. Při měření detektorem kovů se ukazuje, že se v zemi pod věží nachází cosi kovového. Zvíkovské záhady se pokoušelo objasnit hned několik badatelů, senzibilů a historiků, ale neúspěšně.
Krásné cestování po záhadách českých zemí přeje

Věštírna Květy Fialové

Zajímá Vás budoucnost?

Nevíte kudy dál?

Zavolejte!

čekám

Hanka

více >

kartářka, partnerské vztahy Volejte:
906 500 002

kód: 20

Levné volání >
228 224 731