Říká se, že za každým úspěšným mužem stojí chytrá a úspěšná žena – v případě francouzského císaře Napoleona Bonaparta to byla jeho první žena Josefína.
Marie–Joséphe–Rose de Tascher se narodila 23. 6. 1763 na ostrově Martinik ve zchudlé šlechtické rodině ve vodním znamení Raka s životním číslem 1/28. V r. 1779 se Josefina vdala za Alexandra de Beauharnais a manželé odjeli do předrevoluční Francie, ale manželství se nevydařilo. Vikomt se styděl za její provinční chování – Josefína vyrostla na statku s plantážemi cukrové třtiny, podle historiků prý byla milá, přátelská a ochotná pomáhat, ale neznala způsoby vyšší šlechty – a nakonec ji i s dvěma dětmi opustil. Josefína se ocitla ve velmi nepříjemné situaci, nějaký čas byla v klášteře pro nezaopatřené šlechtičny, kde se naučila usmívat se se zavřenými ústy – špatné a zčernalé zuby byly prý jedinou vadou této krásné kreolky -, doplnila si vzdělání a zvládla vše, co potřebovala pro život ve vyšší společnosti. Po odchodu z kláštera se stala důvěrnou přítelkyní bohatých a vlivných mužů a mohla se postarat i o své děti Evžena a Hortenzii. V roce 1794 byla i se svým manželem zatčena, a zatím co vikomt skončil na popravišti, Josefína byla na přímluvu svých vlivných milenců osvobozená. Se svojí přítelkyní Thereze Tallien zavedly novou módu – řasené šaty v antickém stylu z tenkých šifónových látek. Krásná Thereze, manželka vlivného politika a Josefína vedly v tehdejší společnosti prim, madame Tallien ve svém salónu přijímala vlivné a mocné. Jednoho dne navštívil salón nevysoký hubený generál v ošuntělé uniformě. Paul Barras, předseda Konventu, doporučil své milence Josefíně, aby k němu byla milá, že by ho možná mohli potřebovat. Josefína koupila Napoleonovi novou uniformu a představila ho svým přátelům. Napoleon, který měl před svatbou s Eugénií Desireé Clary, dcerou bohatého obchodníka s hedvábím z Marseille, se do Josefíny vášnivě zamiloval, zrušil zasnoubení a přes odpor své rodiny se s ní v r. 1796 oženil. Napoleonova matka i jeho početní sourozenci považovali Josefínu jen za prostitutku se šlechtickým titulem, vadilo jim i to, že byla o 6 let starší. Manželství Napoleona a Josefíny rozhodně nebylo nudné, ihned po svatbě Napoleon odjel na válečné tažení a Josefína pokračovala ve svém obvyklém životě a Napoleon, který se dozvěděl o její nevěře, zuřil. Později to ale byl hlavně on, kdo se obklopoval množstvím milenek, na které Josefína žárlila a tropila hysterické scény. Napoleonova hvězda stoupala, 2. 12. 1804 se Napoleon korunoval na císaře a císařskou korunu položil i na hlavu své Josefíny. To však byla její poslední triumfální chvíle. Napoleon potřeboval následníka a s Josefínou, která už nemohla mít další děti, se v r. 1809, rozvedl, ale ponechal jí titul císařovny i zámeček Malmaison, kde se Josefína věnovala svému velkému koníčku – pěstování nádherných růží. Napoleon se oženil s rakouskou princeznou Marií Louisou, dočkal se i vytouženého syna Napoleona II, zvaného Orlík, ale po rozchodu s Josefínou začíná jeho šťastná hvězda pohasínat. Byla to jen náhoda, že po nešťastném tažení do Ruska začali vítězit spojenci anebo měli pravdu ti, kteří tvrdili, že krásná Josefína ovládala temné umění woodoo a po svém zapuzení už Napoleonovi nepomáhala? Ať už to bylo jakkoliv, jisté je, že jejich osudový vztah rozvodem nekončil. Po porážce u Lipska, spojenci Napoleona donutili abdikovat a odjet do vyhnanství na ostrov Elbu. Poražený Napoleon souhlasil, žádal pouze, aby Josefíně bylo ponecháno její sídlo a byla jí vyplácena renta, tu si však Josefína příliš neužila. Na návštěvu do Malmaison přijel i ruský car Alexandr I, Josefína mu šla ukázat zahradu, i když jí nebylo dobře a měla vysokou horečku. Snažila se za Napoleona orodovat, ale nebylo to nic platné. V chladném květnovém dni silně prochladla a ani nejlepší doktoři jí už nedokázali pomoci. Umírá 29. 5. 1814 ve věku 51 let a na její pohřeb přijde celá Paříž. Napoleon měl před svou smrtí prohlásit, že „Josefína byla jediná žena, kterou doopravdy miloval“ Napoleon si přál, aby jeho syn byl císařem, ale Orlík zemřel v 21 letech na tuberkulózu a paradoxně to byli potomci Josefíny a zavržené snoubenky Eugénie Desireé Clary, kteří usedli na evropské trůny.
A co nám napoví rozbor její životní mřížky?
Osobní číslo 5 – dobrodružná povaha, odvaha a schopnost improvizace, životní číslo 1/28 mají dominantní osobnosti, které se snaží strhnout na sebe veškerou pozornost. V mřížce má 2 trojky – dobré vyjadřovací schopnosti, touha po společenském uznání, originalita, 2 šestky – smysl pro krásu a lásku, péče o rodinu a domov, 2 dvojky schopnost intuice a empatie v kombinaci s 2 jedničkami velká přitažlivost, smysl pro romantiku, ale i velká přecitlivělost, hraničící s hysterií, nicméně pokud hysterie nepomáhala, pomohla jí 1 osmička převzít odpovědnost. Mřížku doplňuje jedna sedmička – smysl pro spravedlivost, fantazie i radost ze života. Plná linie čísel 1,2,3 v mřížce ukazuje na ženu s nezdolnou povahou.
Na sluneční rovině měla číslo 2 – lidé ji vnímali jako empatickou, milou ženu, ona sama s číslem 4 na měsíční rovině řešila kázeň a pořádek.
Krásné letní dny Vám přeje Althea
Jste tu poprvé a nevíte si rady?
Žádný strach, poradíme vám.