Jak přicházejí zázraky

Možná se vám také stalo, že jste si položili otázku, jestli se někdy ve vašem životě udál zázrak. Zřejmě jste se dopracovali k pocitu, že vlastně nikdy, ale zázraky se opravdu dějí, a v podstatě každý den.
Co je vlastně zázrak?
Někteří si myslí, že zázrak je něco nadpřirozeného, něco, co uměl jen náš bratr Ježíš Kristus. Například proměnil vodu ve víno nebo přikázal mrtvému, aby vstal a znovu žil. Pokud se tak opravdu stalo, byl to zázrak? Pro nás smrtelníky nejspíše ano, ale pro Ježíše určitě ne. Pro něj to byla naprosto normální událost, asi taková, jako když se napijeme vody. Ježíš byl vybaven velmi silnou vůlí a vírou ve vlastní schopnosti. Nikdy o sobě nepochyboval, a proto konal zázraky na potkání.
Církev nás celá léta učí, že zázraky činil pouze Ježíš Kristus, protože byl nadpřirozenou bytostí a my jsme jen obyčejní smrtelníci, kteří musí žít podle pravidel mocných. Celá staletí jsme vedeni k poslušnosti a víře, že jen církev je zástupcem Pána Boha na zemi, a jen ona může určovat, co jsou zázraky a snad je i konat. Mám však za to, že tomu tak ve skutečnosti není.
Zázraky konáme každý den, aniž bychom si uvědomovali, že se jedná o zázrak. Zázrakem je například naše rozhodnutí. Někdy si také říkáme, to by byl zázrak, kdyby se dělo to či ono, a přitom se třeba jedná a naprosto běžné věci.
Uvedu příklad.
Jeden mladý muž, třeba Martin, vyrůstal ve velmi asociální rodině, která byla často bez financí a své potomky velmi zanedbávala. Rodiče často popíjeli alkohol a oddávali se světským pokušením (výherní automaty, atd.). Děti byly často samy doma a čerpaly informace jen z televize a někdy i z internetu. Velmi postrádaly lásku rodičů a nepoznaly morální vzor. Mívaly problémy ve škole a ostatním spolužákům byly jen pro výsměch. Když Martin dosáhl puberty, často přemýšlel, jak si zajistit finance, aby mohl sebe a své sourozence nasytit. Začal se potulovat po městě a navazovat kontakty s lidmi, kteří se v podstatě na ulici narodili. A jak to tak bývá i náš hrdina se dostal k prostituci a dealerství drog. Sám drogy vyzkoušel, ale to ho z počátku moc neoslovilo. Stále myslel na to, že musí přinést domů nějaké peníze, aby mohl nakoupit potraviny a jiné potřeby pro své sourozence. Téměř každý večer se modlil a prosil Boha o zázrak. Postupem času se dostal do závislosti na drogách a vracel se domů stále později. Byl tak mimo své myšlení, že ani nevěděl, co se kolem něj děje. Jednoho večera se nepohodl se svým dodavatelem a byl jeho kumpány napaden takovým způsobem, že skončil na jednotce intenzivní péče.
Ležel zcela sám v poloprázdné místnosti a jediné, co slyšel, byly zvuky přístrojů, které mu připomínaly, že je na živu. V hloubi duše přemýšlel, co se vlastně stalo a nemohl si vzpomenout na poslední okamžiky svého života. Když byl převezen na běžný pokoj, měl pocit, že je v ráji. Na zdech visely obrazy, necítil se už tak sám. Jednoho dne někdo lehce zaklepal na dveře. Martin zvedl víčka a zahleděl se směrem ke dveřím a chvíli přemýšlel, jestli ono ťukání ohlašuje příchod jeho rodiny. Pomyslel si, že by to byl zázrak, kdyby opravdu přišli. Možná se mu jen zdálo, že někdo zaklepal, a tak opět oči zavřel. Klepání se ale ozvalo podruhé.
Martin se osmělil a zvolal: „Dále!“
Dveře se otevřely a do místnosti vstoupila velmi stará paní s dlouhými rozpuštěnými bílými vlasy a mile Martina pozdravila.
„Dobrý den, jsem dobrovolnice Eva a chodím si sem povídat s opuštěnými lidmi. Pokud máte zájem, ráda si s vámi popovídám o čemkoliv.“
Vzhledem k tomu, že Martin dlouho nikoho neslyšel, souhlasil.
„Jak se vám vede?“ Zeptala se Eva.
„Ale, vede se mi čím dál lépe, jen mě trochu mrzí, že nepřišel nikdo z mé rodiny, i když to by byl vlastně zázrak, kdyby se opravdu objevili.“
Eva se zamyslela a povídá.
„Netrapte se tím, možná k tomu mají nějaký důvod a později vám ho jistě vysvětlí. Spíše mi povídejte, co se vám stalo, že jste tak celý pomlácený.“
Martin se na Evu podíval, a když viděl její milý a láskyplný pohled, pustil se do vyprávění celého příběhu. Eva Martina pozorně poslouchala a bylo viditelné, že ji jeho příběh dojímá. Když svůj životní příběh dovyprávěl, Eva si otřela slzy, nadechla se a položila Martinovi otázku.
„Věříte v zázraky?“
Martin se zamyslel a odvětil, že asi ne, protože se mu v životě žádný neudál.
„Ale stal, odvětila Eva s úsměvem. Zázrakem je určitě to, že jste přežil. Zázrakem je to, že máte láskyplné srdce a myslíte na blaho svých mladších sourozenců. Zázrakem je také to, když se ovládnete a nenecháte se unést špatnými myšlenkami a negativními emocemi. Co myslíte?“
Martin hleděl na Evu a bylo viditelné, že nad tím přemýšlí. Eva sáhla do tašky a vytáhla malý slovník cizího jazyka a malé kapesníčky. Každý předmět držela v jiné ruce. Obě ruce natáhla před Martina a řekla.
„V každé ruce držím jiný předmět. Zde v levé mám učebnici a v pravé mám kapesníčky, které představují drogy a je na vás vybrat si. Vyberte si cestu.“
Martin hleděl na obě ruce a zvolil ruku se slovníkem.
„Výborně“, odvětila Eva. „Právě jste si vybral novou cestu života, rozhodl jste se pro knihu, která představuje studium, a to je zázrak! Zázrakem je, že jste si vybral cestu, která sice nebude jednoduchá, ale o to více nadějná a smysluplná, a to je opravdu zázrak!“
Martin se na Evu pousmál a povídá.
„Paní Evo, vždyť zázrakem je vlastně i to, že jste tady. Mohl bych vám být ukradený, a přesto tu sedíte a povídáte si se mnou. To je také zázrak, že?“
„Ano je“, odpověděla Eva s úsměvem.“ Jako vzpomínku na naše setkání vám daruji tento slovník.“ Martin vzal slovníček do ruky a s úsměvem Evě poděkoval. Eva se s Martinem rozloučila a Martin plný krásných dojmů usnul. Druhý den čekal, zda se Eva objeví, ale nikdo nepřišel. Čekal do konce své hospitalizace, ale bez výsledku. Když ho propouštěli, zeptal se sestry na Evu.
„Nevím, o kom to mluvíte“, odvětila sestra.
Martin sestře Evu popsal a řekl jí i přesné datum, kdy ho navštívila. Sestra odběhla a za chvíli se vrátila.
„Podle kolegyně to byla paní, které v ten den na oddělení zemřel manžel. Byla prý plná smutku a bloudila po chodbách. Ještě téhož večera paní zemřela na infarkt. Byli si s manželem velmi blízcí a je vlastně zázrakem, že odešli ve stejný den…“.
Martin stál na chodbě, jako opařený a nebyl schopný slova. Ale ten den byl počátkem velkých změn v jeho životě.
Z Martina se stal úspěšný ekonom zaměřený na zahraniční obchod. Jako talisman nosí u sebe malý slovníček cizích slov, který mu připomíná víru v zázraky.
Už víte, co je zázrak?
Krásné další dny, plné zázraků.
Laddi Orinneli
Laddi