Pohádka o osudu a dvou bratrech

Bylo nebylo, v jedné zemi daleko, daleko odtud žili byli dva bratři. Synové jedné matky a jednoho otce. Oba měli krásnou tvář, jasné oči, silné paže a vlasy jako havraní křídlo ve svitu Luny. Ale rozdílnějších bratří byste nenalezli světa lán ani s jasnou lucernou.
Staršího z bratří volali jménem Tárik. A jeho srdce bylo tvrdé jako kámen na chudých polích jeho země. Své matce neprojevoval žádnou úctu, radám otce se posmíval a dělal si vždycky jen to, co sám chtěl. Ve dne lenošil a po nocích se toulal zpitý sladkým vínem a škodolibostí, která stále víc otravovala jeho duši. Dětem házel pod nohy ostnaté větve a starším do očí písek. Neměl rád nic a nikoho, snad ani sebe ne. Od rána do večera se jen hněval, zlobil a číhal na šarvátku, ve které by vypustil trochu svého vzteku. Jako by chtěl samotného Boha vyzvat na souboj. A Bůh ne a ne výzvu přijmout. Tárik byl pořád zlostnější.
Mladší bratr se jmenoval Laimar. Jeho srdce bylo sladké jako med lesních včel. Každé ráno vstával Laimar k tvrdé práci, a jeho prvním slovem bylo „děkuji“. Když se po horkém dni ukládal ke spánku v domě svých rodičů, poslední, co řekl, bylo „děkuji“. Komu, čemu Laimar děkuje, věděl jen on sám. Laimal něžně a vroucně miloval svou maminku a vždycky jí nanosil vodu na celý den. Když jeho otec zestárl, a neudržel ve staré paži těžkou sekeru, Laimar naštípal všechno dřevo s poděkováním, že může svému otci posloužit. Miloval i svého zakaboněného bratra a modlil se za to, aby Tárikovo srdce nalezlo klid a pokoj.
Jednou se stalo, že ovečka ze stáda nejbohatšího sedláka ze vsi zmizela při pastvě. Nepozorné pastýřce hrozil trest. Laskavý Laimar se ustrnul nad nešťastnou dívkou a slíbil, že ovci přivede. Zlomyslný Tárik se těšil na bratrův neúspěch, a proto se vydal na výpravu s ním. I přišli bratři do lesa a z dálky mezi stromy slyší poděšené bekání ztracené ovečky. Bratři se rozběhli směrem k nešťastnému volání … A bác! Už se válí v jámě. Ztracená ovečka zapadla do hluboké pasti na medvěda a bratři se do ní chytli také. A aby toho nebylo málo, Laimar si pořádně polámal nohy. Zato Tárik se směje na celé kolo. Na dně jámy nahmatal kulatý, lesklý zlaťák!
Sousedé z vesnice brzo oba bratry našli a spolu s ovečkou je dopravili domů. Tárikově radosti nebylo konce. Jak ten se bratrovi smál:
      „Na co je ti tvá dobrota hlupáku! Máš zlámané hnáty a já jsem našel zlaťák. Kde je ten, ke kterému se modlíš, jak se ti odvděčil za tvé díky večer a ráno. No, teď mluv!“
A smál se a dotíral, až nakazil i bratrovu mysl pochybností. Co ale dělat? I vydali se oba bratři za mudrcem. A ptali se:
      „Mistře, jak to tak je? Kde je spravedlnost? Kde je odměna za naše činy? Dobrák si zláme nohy a zlý najde peníz, jak tomu máme rozumět?“
Mistr přislíbil, že nahlédne do hvězd. (No, dělal to, co dělá Noor, ona tomu říká astrologie. Rozumíme si? Jo, tak dál.) A pozval bratry, aby přišli za týden, až bude vědět víc. Uběhl týden a oba stojí znovu před Mistrem, zvědavi na jeho výklad. Mistr se tváří šibalsky, on ví.
      „Ty Táriku, jsi v jámě na medvěda našel zlaťák. Počítal jsem tvé planety a četl v mapě tvého života. V okamžiku pádu do pasti jsi měl nalézt obrovský zlatý poklad. Ale tvůj život není dobrý. Zapomněl jsi na své srdce, popíráš ho a uzavřel jsi dveře, kterým do tvé bytosti může proudit dobro a zázraky. Nekonáš dobře a proto z tvého pokladu zbyl jediný peníz.
A ty Laimare, v tvé mapě života byla v onom okamžiku napsána Smrt. Ale protože jsi dobrý a laskavý, tvé srdce otevřené a vřelé, dveře tvé bytosti proudu života dokořán, proto z tvé smrti zbylo jen pár polámaných kostí. Poděkoval jsi za onen den a pád do jámy?“
      „Ano Mistře. Děkuji“

Dobrou noc, velké děti. Sněte krásný sen.
S láskou a díky za vše Noor

Zajímá Vás budoucnost?

Nevíte kudy dál?

Zavolejte!

čekám

Hanka

více >

kartářka, partnerské vztahy Volejte:
906 500 002

kód: 20

Levné volání >
228 224 731