Horké dny nám říkají, že pozemský rok právě prochází
vrcholícím létem. Slunce se plnou silou opírá i do pravlasti keltského národa. Prvního. srpna se pod patronátem královského znamení Lva v životech pohanů slaví
LUGHNASAD. Tento den se divocí, hrdí a mystikou prodchnutí Keltové ukazují ve
své lidské, pokorné podobě. Oslavy úrody, sklizně a přízně přírody jsou snad ve
všech kulturách oslavovány se stejnou radostí. Lughnasad je den zasvěcený bohu
Lughovi, milovanému a universálnímu patronovi. Tento bůh vládl umění,
moudrosti, ale také řemeslníkům a Keltové ho ctili jako mocného kouzelníka. Lughovi
byl zasvěcen počátek sklizně a k němu se lid obracel s prosbou o zdárný průběh
polních prací, ale také prosil o ochranu plodin a rostlin, zvířat pracujících
při sklizni a samozřejmě lidí - před
vyčerpáním, zraněním, nemocemi. Slunce v tento čas hřeje a život hraje všemi
barvami léta, ale přírodní lid ví, že koloběh života se nezastaví, zase přijde
zima, chlad, a že hrozba hladu a nedostatku může být osudová pro celý kmen. I
proto se nespoutaný Kelt stává pokorným a vděčným a žádá o přízeň a pomoc
božské mocnosti. V ranních hodinách prvního srpna se na okraji obilného pole
sejde celá ves. Druid rituálním srpem ze žlutého kovu žne první klasy letošní
úrody. Pronese nad nimi zaklínadlo a pak drtí zrna v mohutném kamenném tlouku.
Z mouky se na ohni, živeném výhradně jeřábovými větvemi, upeče chlebová placka.
Každý člen společenství dostane stejně velké sousto. A zase budeme veselí, budeme
slavit a mít se rádi. Večery týdne Lughnasad jsou přátelské a živé. Konají se
soutěže, kde muži předvádějí svou dovednost a zručnost, ženy je obdivují a
povzbuzují - slavnostně oblečené, dychtivé a krásné. Utichají spory, je
zakázáno se soudit, vymáhat dluhy a přít s bližními. To přináší smůlu. Pravá
dřina a dlouhé dny plné práce jsou teprve před nimi, ale síla a radost, vložená
do oslav, jsou tou pravou magií, tím, co moderní doba nazývá pozitivním
myšlením, zárukou úspěchu. Málokdo dnes musí vlastníma rukama sklízet obilí,
sušit ovoce, lovit zvířata a podojit krávu, aby přežil. Zachování holého života
už není tak těžké. Ale bývalo. V našich tělech stále neseme hmatatelný důkaz o
tvrdé práci našich pramatek a praotců. To oni jsou pramenem dnešního života,
čelili nemocem a strádání, plodnost a zachování rodu postavili na oltář smyslu
svého bytí. Až si prvního srpna rozbalíte sušenky z papíru a nalijete mléko z
krabice, vzpomeňte na ně. Jak se
usilovali a jaká to byla dřina.
A jak uměli slavit!
Věštírna Květy Fialové
Jste tu poprvé a nevíte si rady?
Žádný strach, poradíme vám.