Teď už vím, že každá vteřina tohoto života je zázrak!
Narodila jsem se 1. září 1929 na Slovensku a dětství jsem měla kouzelné. Tatínka jsem měla ráda, ale moje maminka byla prostě anděl. Dělala sochy a malovala takové velikánské obrazy. Třeba se jí zdál nějaký sen nebo uviděla nějakou bytost, kterou pak namalovala na velké plátno. A já žila mezi takovou nádherou a představovala jsem si, že každá věc je živá.
Pak jsem odešla k divadlu. Bylo to napínavé, ale někdy i docela těžké. Když je holka mladá, strká čumák do různých blbostí! Třeba hned jak se zamiluje, chce hnízdit. Bylo mi jedenadvacet a myslela jsem si, že to tak má být. Holka se má vdát, mít manžela, rodinu… Tak jsem se poprvé provdala. Dlouho jsme spolu nebyli. Ale s mým druhým manželem Pavlem mě život moc bavil. Drželi jsme se hesla: “Milujte se navzájem, ale nečiňte si z lásky pout.” a ono to šlo. A navíc máme báječnou dceru Zuzanu.
Divadlo a film, to byl můj celý život. Hrála jsem všechno. Lehké ženy, kněžny i vražedkyně. Ale teď hraju především potrhlé stařenky. To je na stáří prostě to nejlepší. Člověk může říkat cokoli a jednat jakkoli, protože už ví své! A navíc se už nemusí tolik zabývat svým zevnějškem. A to šetří spoustu času.
Taky teď už vím, že každá vteřina tohoto života je zázrak! Lidi to tak obvykle neberou, všimnou si svých emocí, až když se stane něco špatného. Ne ty pozitivní, ale ty negativní emoce prožívají naplno… Ale k vnímání rozdílů mezi štěstím, zázrakem a neštěstím člověk většinou dospěje, až když o něco nebo o někoho v životě přijde. Co přijde, je vždycky od Boha, a je jen na člověku, zda se tím bude trápit, nebo jestli se z toho dokáže radovat. Naučte se mít rádi své starosti, těšte se z nich, a hned vám bude líp! V životě by mělo být taky místo pro humor, a ne brát všechno tak vážně.
K mým velkým láskám patří cestování. Můj byt je plný talismanů, amuletů, knih, různých bůžků, obrazů, ale hlavně čarodějnic. Ty sbírám už od dětství. Miluji na nich tu svobodu! Sednou si na koště a letí jako orel, až ke hvězdám. Vždycky jsem si vážila těch, kteří to dovedou.
Je báječné potkávat lidi, kteří vidí o kousek dál než vy. Takové dobré čarodějnice, vědmy a šamany. Když je člověku zle a má pocit, že neví kudy dál, přijdou, vezmou ho za ruku a pomůžou mu najít cestu labyrintem života. Takoví jsou moji přátelé z Věštírny Květy Fialové. Jsem jejich patronkou a tak jako mnohokrát pomohli mě, umí pomoci i Vám.
Přeji hodně štěstí!
Vaše Květa Fialová
Jste tu poprvé a nevíte si rady?
Žádný strach, poradíme vám.