Všichni víme, jak by měl vypadat náš šťastný život. Jenomže to máme hrozně těžké. Nemáme to, co chceme, nežijeme tak, jak chceme, protože nám to prostě neumožňuje svět, kde žijí „aleostatnílidi“. Většina z nás si s nimi užila své. Znáte to, chcete jen to nejlepší, myslíte to jen a jen dobře, nikomu nepřejete nic zlého, znáte pravdu, víte, jak to má být, a do toho přijdou „aleostatnílidi“. Lžou, závidí, pomlouvají, hází vám klacky pod nohy, předkládají vlastní názory, neoceňují vaši snahu, moudrost ani velikost.
Už už jste mohli být šťastní, ale přijdou „aleostatnílidi“ a štěstí vám vyfouknou. Copak můžete být v pohodě, když ostatní podvádí, nepracuju a jen se válí, mají se nezaslouženě dobře, jedí maso, nebo nejedí maso, pohazují odpadky na ulici, jsou hloupí, týrají zvířata nebo kohokoliv, řeší nás místo sebe…
Bývala jsem „aleostatnímilidmi“ velmi zaujatá a dokonce mi to přišlo správné. Ano, byla jsem velmi angažovaný občan, považovala jsem za svou morální povinnost bojovat se zlem a demonstrovat tak, že stojím na straně „dobra“. A byla to obrovská makačka na bednu, než mi došlo, že vyhlášení války vždycky způsobí jen to, že armády začnou posilovat stav vždy na obou frontových liniích. Bojem proti zlu toto zlo neslábne, naopak. Tak jako ve všem, i v tomto modelu – energie plyne, kam jí zájem kyne. Čím více si zla všímáte, čím víc o něm hovoříte, čím víc otřesných obrázků sdílíte na sociálních sítích, čím víc o něm přemýšlíte, tím víc ho vytváříte ve své tvořivé mysli a Vesmír pak z uvolněné energie vytváří další a další předměty našich myšlenek – v tomto případě zlo. Všechno záleží jen na tom, kam směřujete svoji pozornost. Protože na světě se v každém okamžiku děje vše. A vy si můžete vybrat, čeho si všímáte.
Jste svědkem autonehody. Můžete zavolat do nějaké zuřivé televize, že na silnici je spousta krve a právě umírá matka s dítětem. Pokud nepohrdnete nějakou kačkou, můžete i na mobil nafotit nějaké srdceryvné obrázky. Ať se večer může pár milionů lidí chytat za srdce, žvýkat večeři a vzrušeně volat „To je strašný Bohouši, podivej, ty lidi jezděj jako prasata, dyť vona chudera umřela i s tim děckem!“. Boženka VÍ, co se děje, ví, co se může stát a nevědomky silou své myšlenky přispěje k tomu, že se tak i STANE.
Pokud už musíte zaměřovat pozornost na takové neštěstí (a nedoporučuju vám to, pokud nejste lékař), můžete se rozhodnout, že vidíte obětavost a sílu zdravotníků a záchranářů, soucit okolostojících, lidskost pomocníků, vzájemnou lásku umírajících obětí.
To neznamená, že jste cyničtí. To znamená, že hluboce respektujete osud, který si dotyční vybrali. Vy přece neznáte úkol, který si pro svůj život vybrali.
Nenechte „aleostatnílidi“ vytvářet svůj svět tím, že jim budete věnovat pozornost. Vytvořte si svůj vlastní tím, že si vyberete, co v něm chcete mít. A jen na to se zaměřujte. Budete mnohem spokojenější a na světě ubude pár problémů.
DENÍK VDĚČNOSTI – cvičení
Celý den se snažte zaměřovat jen na to, co se vám líbí, co máte rádi a co vás obohacuje. Nekupujte si žádný bulvár, a když to půjde, nekoukejte na zprávy. Nepřidávejte se dnes k pomlouvacímu kroužku v práci. Nesekejte hned jazykem po té nakvašené pokladní v obchodě. Nezbrojte jen proto, že se někdo chce prát. Tohle je váš den, ne den “aleostatníchlidí“. Ti mají ten svůj.
Napište do deníku deset požehnání, které jste dnešním cvičením objevili.
Dnes to bylo náročné, ale na zítřek se těším. Pár dní budeme pracovat na téma Láska.
NOOR
Jste tu poprvé a nevíte si rady?
Žádný strach, poradíme vám.