Halloween a Jack s lucernou

Kdysi dávno žil v Irsku darmošlap a vyhlášený opilec jménem Jack. Pil každý den a zrovna na Halloween se opil tak, že se jeho duše téměř loučila se životem. Ďábel se v pekle zaradoval. Jist si úlovkem hříšníka, vypravil se pro něj na Zem. Jackovi se ze světa ještě nechtělo, a prosil ďábla, aby mu dovolil dát si poslední drink. Pekelník souhlasil. Jack ucítil příležitost. A hned – že u sebe nemá žádné peníze a jestli by mu to pití nemohl čert zaplatit. Vždyť má slíbený drink, je to jeho poslední přání a na jeho splnění má přece právo, chce pít, má to dovolené a tak pořád dokola. Pekelník se kroutí, on také nemá žádné peníze. To je lapálie! Jackovi blýsklo v očích – což aby se ďábel proměnil na šestipenci? Za tu už se dá sklenička kořalky pořídit – no a jen co hostinský minci převezme, čert se promění zpátky a spokojení budou oba. Ďábel už chce mít pokoj a tak svolí: „Dobrá, měj si svou skleničku pití.“ A promění se na šestipenci. Jack chmátne pro minci a strčí ji do kapsy, ani pomyšlení na to, že by ji směnil za kořalku. Plán zůstane v půli cesty a čert nemůže zpět. Kroutí se v té kapse, kvílí, hrozí, nakonec i prosí – udělá cokoliv, jen ať ho Jack už pustí. Ten má ale novou podmínku – pustí ho a půjde do pekla, ale až za rok. Ještě dvanáct měsíců života na zemi. Ještě dvanáct měsíců na barové židli. Tak tedy ujednáno.
Netrvalo moc dlouho a Jack byl zpět na svém. Jen pil a pil. Dvanáct měsíců se překulilo jako den a je tu další Svátek všech svatých. Ďábel přichází pro Jackovu duši. A tentokrát se nenechá obelstít! Ale i Jack špekuluje, jak se vyhnout naplnění slibu a s ním i věčnému utrpení v pekle. A tak ledabyle utrousí, že hned půjde, jen si na cestu utrhne jablíčko ze stromu. Natahuje se po větvích, třese stromem, pak neohrabaně předstírá, že leze na strom. Čert netrpělivě pošvihává hůlkou, ten otrapa to ale natahuje! „Člověče, nech už toho, vylezu na strom sám a to hloupé jablko ti přinesu!“ Jack vykulí oči nad tou laskavostí, děkuje a děkuje, klaní se až k zemi a když už je v tom předklonu, navrhuje, ať pekelník stoupne na jeho hřbet a dostane se tak na strom pohodlněji. Jakmile je ďábel na jabloni, vytáhne Jack z kapsy nůž a vyřeže do kmene veliký kříž. Čert teď nemůže dolů. Zase ho napálili! Křičí a vyhrožuje, slibuje a zastrašuje, mění se v kohouta, kozla i ohnivou příšeru, ale čeho by se Jack měl bát, když má čertovské kopýtko v hrsti. Kříž je kříž, to peklo prostě respektovat musí. Jedině snad… Kdyby čert slíbil, že na Jacka a jeho duši navždy zapomene a dá to písemně, možná by se něco dělat dalo. Jack stáhne z krku šátek a pekelník na něj drápem malíčku píše úmluvu. Ještě podpis pekelníkovou krví (pochopitelně černou) a je hotovo. Jack oloupe nožíkem kůru kolem kříže a boží znamení zmizí. Čert může dolů. A domů.
Jack svou svobodu pořádně oslavil. Jak jinak, než v hospodě. S pitím si pokoj nedal, a proto před dalším Halloweenem stejně zemřel. Jeho duše se s nadějí vydala do nebe, tam ho ale jako nenapravitelného hříšníka nepustili. Kam jít? Ďábel ho do pekla vzít nemohl. Byl tu ten úpis. A že mu tu dvojnásobnou potupu nezapomněl, na rozloučenou po Jackovi mrštil hrst žhavého uhlí. Jack si ale uměl poradit. Vydlabal tuřín a vyřezal do něj obličej. Snad, aby měl nějakou společnost na cestu. Dovnitř nasypal žhavé uhlíky jako do lucerny a od té doby mu svítí na jeho věčné putování. Bude bloudit do té doby, než vykoná dost dobrých skutků na to, aby se dostal do nebe.
Od těch dob si lidé pokládají ke svým domům světla a čekají na bloudícího Jacka. Doufají, že jim vyplní jejich přání.
Veselý Halloween přeje Věštírna Květy Fialové

Tarot blzen partnersk problmynevra jak poznat nevru